Fantasy

Fantasy je umělecký žánr, používaný předěvším v literatuře a filmu, ale i ve výtvarném umění, založený především na užití magie či jiných nadpřirozených prvků ( bájné bytosti, bohové, démoni). V anglosaském světě však je však fantasy označení pro jakékoliv dílo fantastického žánru které není science fiction. Žánr je stejně jako přibuzné žánry science fiction a horror definován především rekvizitami a prostředím kam je dílo situováno.

Svět (nazývaný často „druhotný svět“) ve kterém se příběh odehrává je většinou nezávislý na našem, v některých případech je s naším nějak spojený (Letopisy Narnie) či se děj odehrává přímo v našem nějak pozměneném světě (žánr alternativní historie a současné fantasy).

Původ fantasy lze spatřovat především v mýtech, pohádkách, středověkých legendách a rytířských eposech. Vznik klasického fantasy lze však spatřovat až v druhé polovině 19. století u autorů jako George MacDonald a lord Dunsany, masivnější nástup přišel s díly J.R.R. Tolkiena a R. E. Howarda v první polovině 20. století.

Typické prostředí fantasy děl je inspirováno reálným starověkem a především středověkem, s výjimkou části historického fantasy má prostředí s realitou minulosti společného

Fantazie,intuice

Fantazie znamená obrazotvornost, schopnost vytvářet nové představy na základě dřívějších vjemů a spojovat je do nových celků.

Schopnost postihovat pravdu bez předchozího logického důkazu nazýváme intuicí. Avšak intuitivní “osvícení” se nedostaví bez předchozího studia a bez přípravy k řešení problému. Cestu k intuitivnímu řešení dláždí uvolněné duševní rozpoložení, duševní pohoda, mysl nezatížená starostmi, zoufalým šturmem, příjemné a klidné prostředí. Intuice se může projevit i v polospánku, kdy nás neruší logika. Ne každý intuitivní nápad však musí být “pravdivý”. Racionální logický důkaz pak už není závislý na subjektu ale na faktech.

Fantazie a intuice pomáhají vytvářet tvůrčí osobnost. Tvůrčí myšlení pro tvořivého člověka znamená žít.